Ti, kdož neznají lásku,
nechť nevchází v tuto zem,
není v nich místo pro pravdu,
která ukáže jim směr.

Má báseň tě zabije a nepustí dál,
k jednomu cíli směřuje,
ten však najdi si každý sám.

Budeš zde jen bloudit a vracet se zpět,
bez lásky nelze projít,
je světlem, co bude tě vést.

***************

Básně mé před sebou ukrýváš,
lásku mou jen zdálky posloucháš,
nejsou skutečné, tak jako já,
nevěříš ve mne
a tak vše se rozpadá.

***************

Byl příliš mladý na to,
aby stal se básníkem,
však příliš upřímný,
aby zvolil si svou cestu.

Teď bojí se tě básníku,
že neunese tvoji duši,
to vše, co vidíš,
zatím on jen tuší.

***************

Neznám na světě
krásnější básně,
než té napsané z upřímnosti k sobě.

***************

Tiché šeptání
zaniká v vřavě našich bojů,
letmé dotyky
zase v šrámech našich mečů.

Tvoje nevinnost
rozpouští se v teplé krvi,
srdce utichá
pod tíhou, co táhne tě k zemi.

***************

Přeji ti dobrou noc,
ať tvá duše letí tam,
kam přeje si tolik moc.

Ať jen vzlétne vysoko,
a ještě výš,
ať dohlédneš tam,
kam ještě stále nevidíš.

Pak ale probuď se,
je tu další krásný den,
nezapomeň,
čemu dát žít a čemu sbohem.

***************

Vejdi pod noční oblohu,
pozvedni svůj zrak zase blíže k Bohu,
rozsviť si na cestu svou planetou,
najdi v něm útěchu radostí zalitou,
dotkni se hvězdy své nejbližší,
nasaď si křídla, co důvěru ti navrací.

***************

Ptáš se zda pochopil jsem, či nepochopil?
Zda jen postavil jsem a zase zbořil?
Snad netřeba hledat dalších slov,
stojím tu před tebou,
copak to není dost ?

***************

Srdce mé je plné,
slova dávají mu tvar,
čekám až vyprázdním jej,
až utichne jeho žal.

Hluboké jizvy pak bolest zacelí,
voda čistá znovu až po okraj naplní.

***************

Bolest má je mou láskou
a láska mou básní,
bez ní není lásky,
bez lásky zase básní.

***************

Jsem básník,
co svou duši,
nezná, chvílemi jen sotva tuší,
co na papír se snaží dát.

***************

V zahradě kvetoucí,
slavíci se odmlčeli,
do té více zářící
nadobro odletěli.

Ta má až v den zítřejší,
krásu svou vyjeví,
pro toho, kdo čeká,
nikdy pozdě není.

***************

Proč bolíš tolik má lásko,
vždyť věděl jsem už dávno,
že křídla chceš vzít si zpět,
kousek dál zase poletět…
přec připraven na to nejsem
a nikdy ani nebudu…
budeš bolet stále,
každý den a každou hodinu.

***************

Má lásko,
můžeme se milovat nazí pod noční oblohou,
držet za ruce, když jiným mrznou,
dotýkat se, když touha námi zmítá,
plakat, když štěstí se nám nevyhýbá,
jen jedno si dovolit nemůžeme,
být slabí, když spolu dál už nepůjdeme,
ruce se rozdělí, oběma nám mrznou,
strčíme je do kapes, kam navždy přirostou,
touha vychladne, slzy usychají,
štěstí víc nepřijde, stojí jen při těch slabých.

***************

Ani ty lásko nic nezmůžeš,
velkou vodu nezastavíš,
z povzdálí jen díváš se,
co vše z tvého srdce odplaví.

Já bojuji o každý kousek jeho,
snažím se zachránit co jen se dá,
ty na kopci tam v dálce stojíš,
čekáš, co bude dál.

Voda mne odnesla,
s tou další přijde jiný,
snad zachrání ten kopec,
na který ukrýváš se před ní.

Odpusť, že miluji láskou všední,
odpusť, že vzal si čas na rozmyšlení,
odpusť, že bojoval do posledního dechu,
odpusť, že stál na protějším břehu.

Až teď stojím tam, kde měl jsem stát,
vím, je už pozdě se někam hnát,
tak usedám na klidnou zem,
a usínám svým novým snem…

***************

Napiš mi báseň,
to přikazuji ti básníku.
Nežádej má paní,
to přece nemohu.

Píši pro ty, co nežádají,
slova sama k nim přicházejí,
jsem jen poslem, co naslouchá,
básním už dávno stvořeným.

Neslyším tvé šeptání,
jak mohu  psát na přikázání,
není žádné básně ani rozkazu,
jen šibenice a silného provazu.

***************

Roním slzy pro věci nestvořené,
pro lásky nerozkvetlé,
mizící v dálce našich dní,
pro ty, kdo milovali, nikdy nemizí.
I ty nejvzdálenější znovu přilétají,

jako jaro s tisíci květy,
co právě rozkvétá,
jako zralé víno,
co léta v sudech dozrává,

poslouchám, kde se ozývají,
jsou to etudy života,
co ve mně lásku stále probouzejí.

***************

Harmonie falešných těl,
rozkoš už jen na příděl,
mou lásku rozdává zmrzliář,
za pár korun odnese kousek si jí každý z vás,
a i když roztává tak rychle na slunci,
stačíte najít v ní její esenci,
ve které kousek mne se obnaží,
naštěstí ale jen potají,
ztrácí se mnohem rychleji, mizí dříve,
než skutečně by ji poznali.

***************

Učíš mne věci,
které dávno znám,
stojím mezi světy,
svobodně mezi nimi si vybírám,
však když stojím před tebou,
nevím, který je ten pravý,
až chuť tvých úst
to tajemství mi zjeví.

***************

Mizí mi siluety věci známých,
v moři písku, větrem zahalených,
oči otevřené se zavírají,
uši jen čemu chtějí naslouchají.

***************

Tady se znovu setkáváme,
spolu navždy usínáme,
snad s láskou v srdci,
však pokřivené tělo ji nosí,
není schopno dál ji dát,
přišel čas, nechat ji vyhasnout
a nechat spát…

Básník tak kráčí dál,
cestou, kterou si nevybral,
tu vybírají jiní,
jeho láska k nim,
cestu neexistující stvoří.

Našel slova, která nehledal,
žil ve světě, co nikdy nepoznal,
jen kvůli ní se všeho vzdal…

Nechť cesta formuje tvou duši,
už dost ruin jsi na ní zanechal,
poutník, co neslyší své vlastní kroky,
sám se sebou se ještě nesetkal.

Slova stále plynou dál,
dál už nevyslovená je nechávám,
jiní je k tobě promlouvají,
cestu další ukazují.

Buď šťastná má lásko nevšední.

***************

Tam, kde nevyslovená slova kralují,
tolik snažit se mluví,
že až tu zem vyplení
nezbude slovo,
které něco ti poví.

***************

Příběh nedokončený,
plný ze své podstaty,
stále dotýká se dění
a malinko přetéká na svém okraji.

***************

Skutečný svět

Jeden z nich má pravdu
a přitom ji nikdy nevysloví,
jeho slova zní tam,
kde totiž nikdo není.

***************

Svůj dům básníku už máš na dohled,
vzpomínám, jak vydal jsi se na cestu
a teď jsi již zpět.
Co našel jsi ve světě,
teď můžeš mi povědět…

Vím jen jedno, není víc, než jednoho slova,
jedné pravdy, jednoho gesta…
Každé další gesto je jen falešnější,
každá pravda jen skutečné věci vzdálenější.
Teď nech mne prosím vejít,
nemám více co Ti povědět.

Ukryješ se před ním a na své cestě ustrneš…
Nech mne prosím na chvíli si spočinout,
má ústa jen lež mluví, skutečnou věc již nevysloví…
Mé srdce miluje, však láska se mu vzdaluje,
pokřivený obraz její, duši tolik mou zraňuje.

Jsi hloupý básníku,
je-li to vše, co můzeš mi povědět.

Dal jsem to nejlepší,
co mohl jsem dát,
však jen lež je to skutečné,
co zůstalo mezi námi stát.

Pamatuješ, co učil jsem tě,
pravd jsou přece tisíce…
Cožpak jsi zapomněl,
co učil tě tvůj učitel?

Ano, vzpomínám,
však tisíce pravd já přece nehledám,
hledám jen tu jednu,
lásky bez poskvrny se skrze ní dotknu.

Vidím, že jsi se jí opravdu dotkl,
a v jejím žáru, ztratil zrak.

***************

Kým jsi básníku,
že odvažuješ se ptát po smyslu,
rozumíš snad životu,
jeho směru toku?

Nerozumím mistře,
já v srdci mém jsem zraněný,
odvažuji se mluvit za jiné,
že jeho rytmu neporozumí.

Pak raději mlč,
než srdce své udravíš,
a řeky proud života odhalíš.

***************

Když budu plakat tisíc let,
všichni nemocní se uzdraví,
když budu plakat tisíc let,
každá duše radosti okusí.
Když budu plakat tisíc let,
mé oči všechny slzy vyroní,
když budu plakat tisíc let,
nezbunde ani jedna,
ve které můj smutek navždy se zrcadlí.

***************

Báseň srcdce tvé otvírá,
aby mohla vstoupit,
pak trn svůj vysouvá,
aby mohla ranit,
a když krvácíš,
věz, že dobrý jsi čtenář.

***************

Bezejmenný básník kráčí se stejnou bolestí
jako ten se jménem ze všech nevznešenějším,

bezejmenný básník píše stejně důstojné básně
jako ten s tím jménem ze všech nejvznešenějším,

bezejmenný básník je stejně pokorný
jako ten s tím jménem ze všech nejvznešenějším,

bezejmenný básník ztratí se v tichu
zatímco křičí to jméno ze všech jmen nejvznešenější.

***************

Při budování nového světa,
pošlapali hodnoty minulé,
a když ztratili podstatu světla,
ani svět nový nevyvede je,
za obzory daleké.

***************

Hrdinové nových dní
jsou to oni,
kdo duše naše prodají,
těm, kdo nejméně o ně se starají.

Tak hrdinové našich dní
na nás se dívají,
a my můžeme klidně spát,
skutečné hrdiny
v tichu nechat umírat.

***************