Jak blízko mohu být ohni,
abych se nespálil,
jak blízko mohu být bohu,
abych víru neztratil.

Tak básníci s každým krokem,
kráčí prachem svých duší.

Jeden rituál stejný všem,
každý den umírá,
aby ten další zase se zrodil.

To jediná cesta, jak zůstat naživu.

Jak vzdálen budu sobě za pár let,
stačí vzpomenout si na Tebe,
to vrátí mne zpět.

Tak básníkova slova ztrácí lesk.

Je mi líto těch, co neznají vášeň,
bojí se života a poserou se strachem,
když víru ztrácejí, v rozumném kráčejí,
obehnáni zdí, s falešným pocitem,
že láska vyhrává, pravda vítězí.

Vždyť ani o píď se nehnem,
snad jen pro kousek něhy,
vzdáme se a vyhrajem,
jedno který směr.

Kolik ještě životů vlastně unesem.